Australská vláda nedávno slavnostně oznámila, že má připraven dokonalý plán na omezení hraní u automatů s video pokerem. Původním úmyslem bylo zavést čipové karty, které by si musel každý, kdo chce video poker kdekoli v zemi hrát, zakoupit a zaregistrovat na své jméno. Před začátkem hry by si pak musel stanovit limit sázek a při jeho dosažení by pro něj automat v daný den jednoduše přestal fungovat (a nemohl by samozřejmě hrát ani na žádném jiném). S blížící se realizací plánu ale vychází najevo celá řada překážek, které jej dost možná zcela zhatí. První ostrou debatou bylo stanovování sázkových limitů. Co když si hráči budou stanovovat nesmyslné limity jako třeba milion dolarů na den, aby mohli hrát dosytnosti? Je možné stanovit plošný limit na veškerý video poker a omezit tak bohaté hráče, jimž nevadí přijít denně o tisíce, jen když se u hry pobaví? Realizátoři mají nyní plné ruce práce, aby přesvědčili vládu, že vynucovat a hlídat tato pravidla bude mnohem těžší, než by se mohlo zdát. Nikdo například nepomyslel na to, že skutečně problémoví gambleři, na které je zákon zacílen především, si bez problémů domluví s několika kamarády, aby si také koupili čipové karty, a až dojde limit, jednoduše si zapůjčí kamarádovu kartičku a pojedou vesele dál. Mezi na posledními návrhy se objevilo poněkud méně razantní řešení, které v podstatě hraní video pokeru pouze ztěžue – stanovit výši maximální možné sázky na jeden dolar a ve všech okolních bankomatech, které se nacházejí kolem míst s automaty na video poker, nastavit denní výběrový limit 250 dolarů. Co tomuhle ovšem řekne místní, „negamblující“ obyvatelstvo…